Postupem času, jak mi přibývají produktivní roky, narůstá ve mně nepokoj a pocit všednosti, který mě uvrhá do stále častějších depresivních nálad. Myslím, že nemá cenu mé duševní rozpoložení hlouběji popisovat, není to nic unikátního a takových vypálených zahrad je na světě plno. Otázkou zůstává, co s tím?

Myšlenka

Už je to více jak rok, co si v hlavě střádám velkolepé plány ohledně běžeckých výzev ve spojení s Krušnými horami. Tyto hory mají rozlohu 1.607 km² na České straně, přičemž jejich celková rozloha čítá úctihodných 6.000 km² (včetně německé strany). Tak velké hřiště skýtá nejednu možnost jak se zde pořádně vyblbnout, ovšem při prvním pohledu na mapu Krušných hor vás dozajista napadne myšlenka jediná, prostá, leč naprosto šílená.

Mapa Krušných hor

Pokud vás to ještě netrklo, přidám následující malou nápovědu. Délka Krušných hor vzdušnou čarou měří 130 km.

Tak, a je to venku. Pokud od teď nebudete mít klidné spaní, stejně jako já, nemáte vůbec zač. Bylo mi potěšením.

Rok jsem nad tím přemýtal, plánoval trasy a hledal inspiraci. Postupem času vyhrála prostá varianta trasy, a sice hřebenovka, tedy po červené turistické značce.

Pokud jde o hledání inspirace, to už jsem nebyl tak úspěšný. Našel jsem jediný článek popisující přeběhnutí Krušných hor, ale háček byl v tom, že šlo o vícedenní akci, přeběh tuším v celkem 5 dnech.

Teď tedy znáte můj lék na mou vypálenou zahradu. Cesta to bude ještě náročná a čert ví, jak to celé nakonec dopadne. Znáte to, lidé plánují a Bůh se směje.

Plánování za stolem už bylo dost, dozrál čas na první PoC, tedy Proof of Concept. Jinak řečeno, je potřeba začít zkoušet, pilovat a ladit v terénu.

Severovýchod Krušných hor

Střední část Krušných hor je mi poměrně známa. Mám to sem z Mostu kousek a za ty roky, co do hor jezdím na kole, nebo po rodinných výletech, troufám si říct, že mě tu již málo co překvapí.

To však neplatí o zbytku hor. Při pohledu na krajní hranice Krušných hor zjistíme, že nahoře začínají v obci Rájec a dole končí těsně před obcí Luby. Přeběhnutí plánuji ze zhora dolů a tak jsem si na první živou zkoušku vybral právě začátek celé trasy.

Naplánoval jsem si na pátek den volna a vydal se vlakem v brzkých ranních hodinách z Mostu do Ústí nad Labem. Už když jsem si večer nařizoval budík na 3:00, ptal jsem se sám sebe, zda to mám zapotřebí. Nejsem zrovna ranní typ. Nemám problém vstávat kolem šesté hodiny, ale pak si rád dopřávám pomalé rozjezdy u ranní kávy. Tohle však nebude pomalý rozjezd.

Opuštěná nádražní hala

Za okamžik to pojede

Mám celý vlak pro sebe

Vlak vyjíždí z nádraží ve 4:13, to nebude problém, to stihnu v klidu dojít na nádraží pěšky, říkal jsem si. No, jízdenku jsem si v hale nádraží kupoval ve 4:01 a byl jsem u toho trochu zpocený, jak jsem městem utíkal. Však jsem říkal, že mám ty ranní rozjezdy pomalejší.

Další část cesty bude autobusem z Ústí nad Labem do obce Tisá a na přestup mám podle jízdního řádu dostatečných 11 minut. Jenže vlak pomalu nabíral minutová zpoždění a já začal nervóznět.

Bohužel to v Ústí moc neznám, ale našel jsem si, že Mírové náměstí je nedaleko od nádraží. To stihnu, říkal jsem si (opět). Vybíhám tedy ven z nádraží, abych posléze zjistil, že dálkové autobusy mají vyhrazené nástupiště 3, které je trochu bokem od Mírového náměstí.

Fajn, autobus mi tedy ujel doslova před nosem a příští jede za hodinu. Herdek, to to pěkně začíná.

Tady však nekončí mé dnešní nepříjemnosti. Ještě pár jich bude přibývat, ale to už budu v pohybu a de-fakto budou součástí mého ladění. Takže za ně budu posléze i rád.

Rájec, vstup do Krušných hor

Je pátek ráno, obec Tisá je tichá. Přelévám vodu z petky do vaku v batohu, do kompresních bidonů (2 litry celkem), zapínám hodinky a vyrážím směr Rájec, kde jak jsem již psal, jsou hranice Krušných hor, a kde se napojuji na červenou turistickou trasu.

Počasí se poslušně řídí předpovědí, slunce pozvolna stoupá po obloze, a z počátku mokrá tráva se v průběhu dne vysouší. První část trasy utíká náramně dobře. Nikam se neženu, tohle není závod, a už od samotného plánování vím, že budu muset hodně šetřit vodou.

Veď mě dál, cesto má

Grilovací kout na paloučku

Krušnohorská chaloupka

Krušné hory jsou, řekněme značně pusté. Ačkoliv tu a tam existují osady, menší vesničky a sem tam i větší města, najdete zde pramálo příležitostí, kde si doplnit vodu. Na mnoha místech hospody nejsou a kde je najdete, posléze zjistíte, že mají otevřeno pouze o víkendech (např. Dlouhá Louka). Navíc zjistíte, že jinde sice restaurace stojí, ale na toaletách teče pouze užitková voda, alespoň to tak tvrdí například na Komáří vížce.

Komáří vížka

Výhled z Komáří vížky

Stejně jako vodu, jsem řešil i jídlo, plus další potřebné i nepotřebné věci pro případ co kdyby, ve výsledku si na zádech nesu pěkně těžký náklad.

Shrňme si to. Dnes bude slunečno, teploty vysoké, čéká mě omezená možnost doplňování vody a na zádech si nesu těžký náklad.

Prvotní plán byl jít klidně i přes noc a jít co nejdál. Tohle ale v průběhu dne vzalo za své. Ačkoliv jsem si mohl hlavu ukroutit nad krásami Krušných hor, začal jsem se pod rozpáleným sluncem opékat jak sele na rožni. Kotníky spolu s koleny si začaly stěžovat na těžký náklad a ramena se k tomu nesměle přidávala.

Spáleniště u cesty

Cínovec

Až na ty okenice ...

Postupně jsem si začal uvědomovat, že dnes to nedopadne dle mého prvotně naivního plánu. Nevadí, vždyť i selhání bylo žádoucí. Pomůže mi to vyladit velké, ale i malé věci, a najít způsob, jak nakonec zvládnout celou trasu v kuse.

Když se zpětně ohlédnu, tím bodem zlomu byla odbočka na vrcholu Tří pánů, kde jsem sešel z červené trasy, abych si v restauraci na Dlouhé Louce doplnil chybějící vodu. Jak jsem již psal, zjistil jsem, že otevírací doba je pouze v sobotu a neděli. Bylo vymalováno.

Krušné hory jsem nechal za zády

Seběhl jsem tedy z hor dolů a pelášil domů. Výčitky? Žádné! Ve finále to byl moc pěkný den a krásných 75 km, kdy jsem poslouchal pouze cvrlikání ptáků, chraptění krkavců, potkal minimum lidí, jednu kunu, pár srnců v polích a krk si mohl ukroutit při kochání se krajinou Krušných hor.

Záznam trasy

Bonusový materiál

Za celý den jsem pořídil mnoho fotografií, všechny sem dávat nebudu, ale neodpustím si ještě poslední dva obrázky, jako důkaz, že dnešní den stál za to!

Koupání v jezeře Most jako odměna

Křeč v lýtku, známka punku!

Slovo závěrem

Takže příště jinak a lépe. Pro změnu zkusím jinou část trasy, pravděpodobně tu spodní.

No a jednou, ...