Už toho mám dost! Vztekám se téměř od startu a nevypadá to, že se situace zlepší. Ty otravné mouchy jsou všude. Bzučí mi neustále kolem uší, narážejí mi do vlasů, často některou omylem vdechnu, dokonce mi lezou i do uší a nosu! Když je důrazně rukama rozeženu, okamžitě se slétnou zpět a vráží do mě, jako by mi chtěly říct, ať si na ně nevyskakuji. Vzdávám to, tenhle boj nemám šanci vyhrát.

Zpátky do Krušných hor

Most leží z jedné strany u Českého středohoří a z druhé strany na dohled Krušným horám. Většina lidí v naší zemi si však po vyslovení názvu našeho města představí zničenou krajinu povrchovou těžbou, zádumčivou a přidušenou smogem. Málokdo si dokáže představit, že situace se během posledních let obrátila k lepšímu. Lesy Krušných hor se opět zelenají, stejně tak krajina kolem města a dokonce nám tu na místě starého města, které muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí, vyrostlo krásné jezero. Situace se lepší, a ačkoliv nové město mi k srdci nejspíš nikdy nepřiroste, jsou to právě České středohoří a Krušné hory, které mě tu drží a pravděpodobně už nikdy nepustí.

Proč o tom píšu? To jen na vysvětlenou, že jsem v Krušných horách de-facto doma. Mám k nim velice kladný vztah a miluji ztrácet se ve zdejších lesích.

SachsenTrail byl mým prvním závodem, kdy jsem překonal maratonskou hranici, tedy byl mým prvním ultra-trailovým závodem vůbec. Bylo tomu roku 2016, kdy se v nedalekém německém Rabenbergu konal jeho druhý ročník a já se zamiloval do jeho přívětivé trasy.

Naposledy jsem zde byl v roce 2019, kdy to nedopadlo vůbec dobře. Krátce po startu jsem si ošklivě vymknul kotník, že jsem nebyl schopen trasu ani odpajdat, jak je to jinak mým zvykem. Letos to však dopadne určitě dobře.

Velké plány

Letošní rok mi poměrně přeje. Nestalo se mi žádné zranění, které by mě vyřadilo z tréninku a fyzička se mi pozvolna vrací. Ačkoliv bych si přál lepších výsledků, jsem momentálně spokojený.

Není tedy divu, že si před závodem dělám velké plány. Jistě ho dokončím v mém rekordním čase i s ohledem na lehce prodlouženou trasu. Původně byla trasa dlouhá něco málo přes 70 km, ale už v loňském roce přišel pořadatel s prodloužením o výstup na druhou nejvyšší horu Krušných hor, na německý Fichtelberg, a tak se trasa dle organizátorů protáhla na 74,5 km.

Sebevědomí mi tedy nescházelo a abych to stvrdil, plus přimíchal i trochu arogance, trénuji v závodním týdnu jako by mě v něm nic náročného nečekalo. Pouze jsem si přesunul volný den z pondělka na pátek, tedy na den před závodem.

V pátek večer si nařizuji budík na 4:30 a po vypitém hrnku třezalky se snažím usnout. Třezalka na noc, jak jsem si díky měření tepové frekvence pomocí hodinek všiml, snižuje můj průměrný tep během spánku. Probouzím se po takové noci mnohem více odpočatý, ale tentokrát to neplatilo.

Dlouhý den v lese

Tentokrát se však probouzím nevyspalý, čemuž se nedá divit, po násilném probuzení budíkem a po přibližně 5 hodinách spánku.

Udělal jsem si kávu do termosky a vyrazil do Rabenbergu. Cestou se snad z nálady typu "mně se nechce", přepnu do nálady "juchů, dnes poletím jak blesk".

Nepřepnul. Vyzvedl jsem si startovací balíček, zavřel se zpátky v autě a pomalu upíjel kávu z termosky. Minuty plynuly, kolem se převlékali a rozcvičovali nově přijíždějící běžci. Herdek, jak mně se dneska nechce!

Před startem Před startem

Před osmou hodinou ranní, v čase startu, jsem se pomalu šoural na běžecký ovál odkud se vybíhá a kde je i cíl závodu. Běžců je tu jako šafránu, nejedná se o žádný provařený závod a to je jedna z dalších ingrediencí, která dělá tento závod tak příjemným.

Osm hodin, start. Vybíháme na trať v poměrně rychlém tempu a vbíháme do okolních lesů. Ihned na začátku je trasa trochu pozměněná oproti tomu, jak si ji vybavuji z poslední návštěvy. Netrvá však dlouho, a už vbíháme opět na zdejší singltrek, kde se za normálních okolností prohánějí cyklisté mezi stromy. Zde musím opatrně, ať si nevymknu kotník jako posledně.

Kotník však držel pevně a tak tomu bylo po celou dobu na trati. Držím se mezi větší skupinkou běžců, pelášíme si to lesem v poměrně ostrém tempu, únava a nechuť se stáhly, a já si to začal pozvolna užívat.

Lesní stezka Lesní stezka (foto pořadatele)

První kilometry jsme odkrajovali jako krajíce chleba, a já po zběžné kontrole hodinek vidím, že mám průměrné tempo 6:30 min/km. Tohle dlouho nevydrží, počítám s tím, že jakmile přijdou první táhlejší kopce, průměrné tempo klesne, ale stále to bude fantastické.

Hejna much Hejna much (foto pořadatele)

Celý můj plán se však začal hroutit. Začalo to napřed vnějším vlivem. Přiletělo hejno much a rozhodlo se, že celý dnešní dlouhý den se mě bude držet. Jasně, že na mouchy to svádět nemohu, ale po pár kilometrech, kdy jsem se snažil mouchy všelijak odhánět, vymýšlet jak dýchat, aniž bych nabral nějakou tu potvoru nosem, nebo mi zaskočila v krku, jsem to vzdal. Mentálně mě to utlo, špatná nálada byla zpět.

Fichtelberg Fichtelberg, 1.215 m (foto pořadatele)

Po více jak dvou hodinách na trati, a ještě před výběhem na Fichtelberg (1.215 m) jsem však začal pociťovat další nepříjemnost a to daleko horší. Energie ze mě vyprchávala jako vzduch z prasklé pneumatiky.

Dnes není dobrý den. Všechno mě štve. Mouchy blbý, nohy chabnou, vzdálenost občerstvovaček od startu se začíná rozcházet vůči údajům organizátora, toužebně očekávaný a předpovědí proklamovaný déšť nikde, ... herdek, mám chuť se na to dneska vykašlat.

Trpělivost chlape, trpělivost. Snažím si srovnat hlavu a abych se s tím vším vyrovnal, přepínám se z režimu závod, do režimu trénink a prostý letní den v Krušných horách.

Krušnohorské zelené království Krušnohorské zelené království (foto pořadatele)

Ubral jsem na tempu, vyhlídl jsem si neznámého parťáka a z mírného odstupu se ho držím. Po nějaké době se tento můj plán odhalil, tak chvilkami parťák zvolnil a nechal mě, abych nás táhl. Tak se to střídalo po zbytek cesty.

Much jsem se až do cíle nezbavil. Vzdálenost naměřená hodinkami se neustále vzdalovala od té oficiální a nakonec mi hodinky naměřily celých 80 km, namísto 74,5 km. Tak velký rozdíl jsem ještě nikdy nenaměřil. Nikdy není GPS měření 100%, s tím se počítá, ale s tak velkým rozdílem jsem se doposud skutečně nesetkal. Myslím, že pravda bude někde uprostřed.

Záznam trasy Záznam trasy

Po doběhnutí do cíle v čase 11 hodin a 42 minut jsem se svalil na trávu a chvilku pozoroval jak se mi prohýbají lýtka v křečích. Jakmile jsem také oschl od potu, mouchy to konečně vzdaly. Jdu se tedy osprchovat vodou z přivezených PET láhví k autu, a vyrážím domů.

Hotovo Hotovo

Závěr

Tento den se mi nevydařil podle plánu, ale nakonec to nebylo tak zlé. On každý den venku, na stezce, v lese a na čerstvém vzduchu, má de-facto smysl.

Myslím, že se na SachsenTrail zase někdy vrátím. Trasa závodu je pohodová, terén je vyloženě přátelský a žádné náročné technické pasáže zde nenajdete.

Jsou zde místa, kdy musíte proběhnout po stezkách mezi stromy, co jsou technicky náročné pro cyklisty, ale pro běh to nepředstavuje takovou výzvu. Na kole bych se tu prohánět nechtěl, to by jistě nedopadlo vůbec dobře.

Zbytek trasy vede většinou po lesních cestách, po štěrkem vysypaných širokých cestách, i po asfaltových cestách, nebo i po loukách. Stoupání jsou mírná, žádné strmé schody, a to samé platí i pro seběhy. Trasa je tedy vhodná pro rychlejší běh, na který však budete potřebovat dostatek energie.

Jo, když nad tím přemýšlím, určitě se vrátím, a vlastně už se i těším. Tak snad mi to vydrží. Příště bych mohl zkusit přijet do sportovního areálu Rabenberg o den dříve, a využít možnosti kempování. Uvidíme.