Tato akce je asi všem běžcům dobře známá a tak se nebudu zdržovat jejím větším představením, snad jen, že jde opět o ten typ závodů, kdy se vzdálenost pohybuje pouze kolem 10 km v závislosti na možnostech dané lokality, kde se běží. V principu se totiž v jednom okamžiku vyběhne na moha místech naší republiky za podporu Olympijské myšlenky.

U nás v Mostě spadal závod mezi kategorii tzv. bronzový a na výběr pro dospělé byl jeden, nebo dva okruhy po mosteckém autodromu, kdy jeden okruh měří 4,2 km.

Už jsem zde psal, že mostecký autodrom mám de-facto za barákem a tak jsem se registroval na trasu dvou okruhů v rámci mého standardního tréninkového týdne. Mám si jít zaběhat na mosteckou Matyldu, nebo si odběhnout krátký závod a zároveň přispět na dobrou věc?

Tak se stalo, že jsem 20.6. stál na startovní čáře spolu s ostatními běžci a čekal na startovní výstřel.

Strategie byla jednoduchá, jedná se o krátkou vzdálenost, pouhých 8,4 km a tak zkusím běžet od samého začátku co budu moct a vydržet tak dlouho jak jen budu stíhat.

Středa byla zároveň posledním dnem v týdnu, kdy byla teplota vzduchu v 18:30 večer v čase, kdy se závod v Mostě startoval, stále vysoká. Myslím, že teplotní čidlo muselo být někde na přímém slunci, jelikož hodnota zobrazovaná na obrazovce ukazovala 38°C. Jistě také pomohla vlastnost rozpáleného asfaltu mosteckého autodromu. Ve zkratce, bylo skutečně velké teplo.

T-Mobile Olympijský běh, Most 8,4 km

Od samého startu jsem se držel svého plánu a nutil nohy k vysoké kadenci. Vzpomínal jsem na středu předchozího týdne, kdy jsem při tréninku na Matyldě cítil spoustu energie a doufal jsem ve stejné i dnes.

První kolečko uteklo poměrně rychle a proběhl jsem ho v mezičase 19:55 minut. Ve druhém kolečku už jsem cítil jak se má energie pozvolna odpařuje nad rozpáleným asfaltem a já si začal přát, aby mi šel cíl alespoň trochu naproti.

V poslední zatáčce jsem už sotva cítil nohy, ale zkusil jsem opět trochu zrychlit. Dost možná ani ne abych si zlepšil čas, ale abych už konečně mohl protnou cílovou čáru a vydejchat se.

Nakonec dorážím do cíle v čase 41:25 minut a ihned se sápu po láhvy s vodou. Byla to sic krátká, leč pekelně rozpálená trasa závodu.

Poflakuji se v prostoru cíle, sleduji ostatní závodníky jak dobíhají a všichni vypadali stejně, slunkem vysušený tresky.

Následující den se zatáhla nad mosteckem obloha a teplota spadla až o deset stupňů, čehož jsem s chutí využil o nadcházejícím víkendu a proběhl si tréninkově kopečky Milá, Raná a Oblík v Českém středohoří. Naběhal jsem tak během jednoho dne 54 km, plus nastoupal 1.100 metrů. Ačkoliv se to nezdá, krajina Mostecka naskýtá mnohé příležitosti jak se sportovně vyblbnout.