Říkal jsem si, že mám závodní běžeckou sezónu uzavřenou a teď jen budu pobíhat kolem města a čekat na konec listopadu, kdy budu chtít začít s přípravou na příští rok. To jsem se ovšem přepočítal. Zahlédl jsem na Twitteru upozornění na nový závod nedaleko v Krušných horách a bylo zle.

Odkaz na nový závod MUTR (Mikulovský Ultra trail run) sdílel Michal Kudrna a ačkoliv jsem si říkal, že už se na další letošní závodění moc necítím, pojedu se "podívat" a pojmu to víc jako společenskou akci, kdy budu mít příležitost Michala osobně poznat, společně s dalšími běžci z Twitteru, konkrétně s Oldou a Pavlem.

Dalším plusem byly Krušné hory, konkrétně Mikulov, kde se závod konal, což není od Mostu daleko. Těch 52 km nějak v tréninkovém tempu zvládnu a poznám zase pár nových stezek ve zdejších kopcích.

Krušnohorský podzim

Už samotná ranní cesta byla deštivá, přesně v duchu Krušných hor, což slibovalo ideální běžecké podmínky.

Před samotným startem jsme stihli s klukama prohodit pár slov, poklábosit a dodat si odvahy. Čas ale neúprosně běžel, netrvalo dlouho a už protínáme startovní čáru směrem do mírného kopce vstříc novým dobrodružstvím.

Promočená stezka

Sleduji stezku, rozhlížím se po okolí a kochám se místními lesy. Kluci mi zmizeli z dohledu, ale stále mám kolem sebe spoustu jiných běžců, co se perou s prvním stoupáním.

Promočená stezka

Následovaly občerstvovačky, které přetékaly dobrotami. Všeho byl dostatek a sortiment rozmanitý. Každý si mohl najít, co mu nejvíce vyhovuje. No, každý ne. Ačkoliv jsem se snažil, mně osobně to jídlo do žaludku moc nešlo a nebylo to jídlem, bylo to mnou.

Takže netrvalo dlouho a cítíl jsem, že mám energetický deficit, najednou už to taková zábava nebyla. Nu což, probíhá to přesně podle mých zaběhnutých konvencí, s tím se nějak poperu.

Čaj na zahřátí

Trasa závodu není špatná, ale znám spoustu jiných krásnějších míst v oblasti, po kterých bych si přál běžet. Chápu, že naplánovat závod není jednoduché a ne všude je možné dostat povolení uspořádat hromadnou akci.

Přesto jsem si tento den "příjemně" užil a byl rád, že kluci na mě v cíli dokonce počkali a tak jsme si mohli povyprávět bezprostřední pocity z tohoto parádního dne. Všichni se usmívali až na jednoho utahaného bručouna a tím jsem byl já.

Už to trvá dlouho

Budu upřímný, zase tak příjemný ten den nebyl. Díky mému problému s příjmem energie během závodu a díky celkové únavě i před závodem samotným jsem si to neužil jak bych si přál.

Konec

Symbolicky jsem tímto ukončil sezónu 2022 a dopřál si v následujících dnech a týdnech většího odpočinku, kdy jsem už neběhal žádné větší vzdálenosti, ani intenzivní tréninky. Odpočítával jsem dny do konce listopadu a chystal jsem tréninkový plán pro následující zimu, kdy jsem se chtěl maximálně připravit na dubnový 100 mílový závod v Chorvatsku.

Záznam trasy

Tento článek vychází s velkým zpožděním, a důvodem je nálada, co mě poslední dobou doprovází téměř každým dnem. Říkal jsem si, že už to ani nemá smysl všechno sepisovat, ale tyto stránky nejsou ani tak o popisování samotných závodních "úspěchů", jako o vnitřních pocitech a démonech, o mé životní cestě. Proč to dělám, co mě žene vpřed, má to všechno nějaký smysl?

Nemá, ale ještě jsem neskončil.